Vítám vás u trochu delšího příběhu o adopci pejska z útulku.

S mamkou a ségrou každý den klikáme na http://www.pesweb.cz/cz/naplnte-misky a čteme články na tomto webu. Často náš pohled upoutala kolonka psi k adopci. A tak nám to časem nedalo, a i když už jednoho pejska máme, začaly jsme přemýšlet o zvažovat osvojení dalšího. Pořád jsme zvažovaly pro a proti, ale nakonec vyhrály ty smutné oči psíků na fotce.

Jak už jsem ale psala, jednoho pejska doma máme. Je to West teriér, což je docela paličatý a dominantní pes. Jestě k tomu mu je už 7 let, takže je to pán v letech. :)

Často jsme tedy projížděly stránky útulků a snažili se najít "vhodného kandidáta" pro toho našeho lumpa.

A zrovna úplnou náhodou jsem narazila na stránkách Libereckého útulku na křížence rasy westíka. 

První co jsme musely udělat pro osvojení bylo osobně přijet nebo zavolat, že máme zájem o adopci. 

My jsme tedy do útulku zavolaly a pejska si předběžně "zamluvily" a při prvním volném víkendu vzaly našeho Festíka  (tak se jmenuje:)) do auta a jely do útulku, že ho společně s naším "favoritem" vyvenčíme a uvidíme co na sebe budou říkat.

Westík z útulku byl hned na první pohled milý a přítulný, pořád se chtěl mazlit a předvedl nám jak hezky umí chodit na vodítku. Co se ale týče našeho psa, byl spíše zdrženlivý a po prvním očuchání si jeden druhého už nevšímali. Říkaly jsme si "Nepoprali se, tak to snad nebude tak hrozné."

Příští víkend jsme tedy znovu zavolaly do útulku, kde nám nabídli, že si na zkoušku můžeme (asi od 10 do 16 hodin) westíka půjčit domů. Chtěly jsme zkusit jak by si zvykl na nové prostředí, a hlavně jak by se s naším psem snesli. 

Westíka jsme po příjezdu pustily na zahradě a udělal nám velkou radost. Všude to začal očichávat a prozkoumávat.  Hned jak jsme ale přivedly na zahradu našeho Festíka (naštěstí na vodítku) začali na sebe vrčet a okamžitě se do sebe pustili. Byla to tak rychlá reakce, že jsme to ani nečekaly.

Co ale s tím?  Říkaly jsme si, že to nebudeme hned vzdávat. Chtěly jsme tedy vzít oba na vodítko, že je vezmeme na procházku. Ale i když náš Fesťa byl už z dosahu, zavřený na chvíli doma, Wesťa z útulku byl jako vyměněný. Cenil na nás zuby a vrčel. Nechtěl na sebe ani nechat sáhnout. Chápaly jsme to, na socializaci bylo potřeba mnohem víc času. A tak jsme střídavě jednoho psa pouštěly předním vchodem ven a druhého zadním dovnitř. Chtěly jsme, aby si to ten nový u nás očichal, a třeba v nás získal i trochu víc důvěry. 

Když už se začalo dařit, a pejsek se zklidnil, daly jsme ho opatrně na vodítko a i s našim ho vzaly na procházku. Dokud byli od sebe dostatečně daleko, všechno bylo v pořádku. Když jsme je k sobě ale pustili blíž, okamžitě po sobě vyjeli. Říkaly jsme si, kdyby to bylo jen jednostranné, snad by si druhý zvykl. Ale tady prostě sympatie neproběhly ani na jedné straně. A tak chtě nechtě jsme Wesťu odvezly zpět do útulku a vzdaly se adopce. 

Je mladý a opravdu hezký, snad si ho brzy někdo vezme. A my zase začneme hledat a třeba časem najdeme někoho, kdo se našemu Fesťovi zalíbí. Možná to bude nějaká fena nebo větší pes ke kterému bude vzhlížet. Do té doby budeme dál přispívat na útulky alespoň hmotnými dary a doufat, že jim v těch útulcích nic nechybí a žijí si spokojeným psím životem. :)