Zrovna mi začíná týden jarních prázdnin a protože to vypadá, že počasí bude přát, rozhodla jsem se vyrazit na pár výletů.
No a napadlo mě vám o nich napsat. Možná bych vám trochu mohla zmapovat okolí kde bydlím, dát vám tip na výlet a nebo vás jen inspirovat k podobnému výletu. :)

První zastávkou v mém výletování se stala nedaleká skála s vyhlídkou - Popova skála. Nachází se v Lužických horách, v lesích Dolního Sedla, kousek od hranic s Německem a Polskem, nedaleko Hrádku nad Nisou.
Na "Popovku" se dá jít v kterémkoliv ročním období. V zimě se pořádají novoroční výšlapy na Popovku a v létě sem zabloudí nejeden houbař. Já mám ale nejradši takové to teplejší jarní nebo podzimní počasí, kdy nefouká moc vítr a nebe je bez mráčků. Prostě ideální počasí pro procházku (ani vedro a hmyz, ani zima a sníh).

A přesně takové počasí se nám s Honzou vydařilo a tak jsme vyrazili na výlet.
I když bylo u nás ve vesnici hezky teplo (jak nejvíc to v Únoru asi jde), stejně jsme se teple oblékli, protože Sedlo je "na kopci". Sice bydlíme od Sedla jen pár kilometrů, ale teplotní rozdíly byli znát. Dokonce, zatímco u nás už by jste po sněhu pátrali marně, na Sedle by jste ho ještě trochu našly.
Vyrazili jsme okolo deváté ráno. Les se ještě probouzel, voněl mechem a listím a v některých místech se ještě zvedal ranní opar mlhy. Mezi stromy na nás vykukovalo sluníčko a les se předváděl v těch nejhezčích obrazech, jaké nevyfotí žádný foťák. Dokonce jsme nedaleko od nás párkrát slyšeli křupání větviček, a uviděli probíhat srnky. No prostě nádherná svěží procházka.

Celou cestu k Popovce jsme šli do kopce a sem tam si dávali přestávky na pití, na vyfocení něčeho, co nás zaujalo a nebo prostě jen aby jsme se rozhlédli po té kráse.
Šli jsme po lesní cestě, která končila kousek pod skálou. Ocitli jsme se na rozcestí, kde byla taková ta hezká dřevěná lavička i se stolem a stříškou. A kousek od lavičky byla ještě cedule s mapou a popisem právě Popovi Skály.
Od rozcestí už pak vedla jen velmi strmá a kamenitá cestička nahoru, přímo ke skále. Tu když zdoláte, máte téměř vyhráno. Stačí jen vyšlapat schody na skálu a čeká vás nádherný výhled na široširé lesy a okolí.


Když jsme se dostatečně vynadívali, prošli jsme se ještě po okolí, kde jsou další skály a skalky. A pak už jsme šli domů, pěkně provětrání a vyhladovělí, na oběd.
I když jsem na Popovce byla snad stokrát, stejně jsem si výlet užila. Asi mě nikdy neomrzí ta procházka lesem a vyhlídka do dálek. Ještě k tomu jsme tentokrát nikoho (kromě srnek) nepotkali. Což ještě víc přidá na atmosféře "jen my a příroda". Pokud má někdo Popovku kousek, určitě se tam někdy běžte podívat (i když pochybuji, že je někdo z okolí, kdo tam ještě nebyl).