Inspiration of my life

Krotitelé duchů

Ačkoliv na ČSFD film neměl moc úspěch (42%), mě osobně se líbil. Nebyl to teda žádný "oskarový trhák", ale byl to super film na odlehčení. 

Samozřejmě se původní sérii filmů Krotitelé duchů nevyrovnal, ale pokud přestaneme tyto filmy mezi sebou porovnávat, a koukneme se na nové Krotitelé duchů jako na samostatný projekt, určitě si v tom najdeme hodně pozitivních prvků.

A co si budeme povídat? Taková až skoro nevtipná komedie nám nakonec vždycky dokáže zvednout náladu. Teda aspoň mě určitě. :)

Správní chlapy

Velmi napínavá komedie, z které jsem nemohla spustit oči. Velké plus tomu dodaly i prvky ze 70. let. Vrátit se s filmem do ne tak vzdálené minulosti je občas dost velká úleva, vezmeme-li v potaz všechny ty scifi filmy, nebo filmy z tak vzdálené historie, že nám to vlastně ani moc neříká.

Od filmu jsem toho moc neočekávala a tím spíš byl pro mě příjemným překvapením.

Matky na tahu

Jednoduchý, možná až otřepaný děj, díky kterému si divák u filmu odpočine a tak nějak vypne. Co scénář obral na ději, to přidal na skvělých scénách a hláškách. Navíc opravdu hodně cením filmové obsazení, protože s Milou Kunis se film prostě nedá zkazit. :) Navíc bych řekla, že i přes to, že cílovou skupinou pro tento film jsou ženy, tak i muže film nezklame.

Dívka ve vlaku

Z komedií přejdeme rovnou na působivé drama, kde jsem do poslední chvíle netušila, jak to celé dopadne. 

Ze začátku je film sice hodně zmatený, ale řekla bych, že o to více mě nakonec vtáhl do děje. Navíc byl celý film opravdu hodně nepředvídavý a chvilkami i trochu strašidelný (Teda alespoň pro slabší povahy, jako jsem já. :D ). 

Upřímně lituji že jsem na to nešla do kina.

Projekt minulost

Od Projektu minulost jsem toho také moc neočekávala, a tak to bylo zase příjemné překvapení.

Upřímně, film se špetkou komedie, kde hlavni role hraji studenti střední školy, mě nikdy tak úplně nezklame, ale tenhle film byl jednoduše dobrý.

Téma okolo cestování časem bylo podáno zase trochu jinak, a tak tomuto filmu dodalo na neotřepanosti. Jediné co se mi nelíbilo, byla předvídavost děje, ale to je u těchto filmů asi už normální.

Seriál Taboo

Jestli je něco, kvůli čemu se poslední dobou těším na víkend, tak je to hlavně nový seriál, který vždy o víkendu vychází. A když už se dočkám a je tu další díl, je tak napínavý, že uteče dřív, než si vůbec dokážu začít přát, aby ještě neskončil.

Do hlavní role s hercem Tomem Hardy se jednoduše zamilujete. Jeho chytrost a téměř nadpřirozené schopnosti vás nepřestanou udivovat,...

Děj se odehrává v roce 1814 v Anglii, kdy se tvoří hranice právě mezi Anglií a Amerikou a hlavní postava má něco, po čem oba národy touží. Zaujalo vás to? Pokud ne, koukněte ještě na trailer a kdyby i tak ne, stejně si ten seriál posťte, protože je jisté, že nebudete litovat.

Já už teď doufám, že bude i druhá série. :)

Proč mě napadl zrovna Harrachov? Vlastně je to jednoduché, ať je tam zima nebo léto, je tam prostě nádherně. 

Jako malá jsem tam jezdila hodně s rodiči a líbila se mi zdejší atmosféra horského městečka. Vždycky mi město připadalo takové nadnesené tím, jak moc je to horská oblast. Prostě jsem se tam cítila jako na pravé dovče. Nejvíc se mi ale líbila zdejší příroda a spousta aktivit, které město nabízí.
Pokud bych mohla doporučit nějaké místo, kde se dá strávit pár hezkých dní, nebo den, určitě je to třeba právě Harrachov.
Jediná nevýhoda je, že tu jsou až abnormálně vysoké ceny a abnormálně vysoký počet cizinců, ale tak už to v podobných lokalitách bývá...
Na své si teď v zimě přijdou hlavně lyžaři, ale kam jsme se s přítelem vydali mi, jako nelyžaři?
Na jedno z nejhezčích míst široko daleko, na Mumlavské vodopády. :)

A jak vlastně probíhal celý ten výlet?
Ráno jsme s přítelem vyrazili na vlak do Liberce a v Liberci přestoupili na vlak směr Szklarska Poreba a tedy i směr Harrachov. Cesta byla tedy poměrně dlouhá (hodina a půl), ale mě to vůbec nevadilo. Já mám prostě cestování vlakem ráda. Můžu si prohlížet nová místa a přírodu a nestarat se o žádné auto, navigaci a podobně. Na cestě se mi navíc líbilo i to, jak do vlaku nastupovali běžkaři, a to, že čím blíž jsme byli Harrachovu, tím víc přibývalo sněhu. Prostě parádní výletnicko-horská atmosféra.
Když jsem vystoupila z vlaku, hned mě dostalo to, jak byly všude kolem závěje sněhu, který se třpytil pod nezvykle silným zimním sluncem. Prostě pohádka. :) (Kdybych věděla, že ta sněhová nadílka ani ne za týden napadne i u nás, možná už by mi to tak kouzelné nepřišlo.)
Když jsme se z nádraží vydali na cestu, trochu nás zarazil dlouhý kopec, který jsme sice teď šli dolů, ale potom ho půjdeme nahoru. Kromě velkého kopce nás navíc čekala i docela dlouhá cesta (přibližně 5,1 km). A tak jsme si při první příležitosti hned doplnili do batohu svačinu z místní benzinky. Tady bych vám rovnou chtěla dát radu, pokud by vás napadlo jít do místní benzinky pro něco k jídlu, dojděte si místo toho do obchodu Coop. My jsme měli po cestě jako první benzinku, a tak jsme šli tam, ale hned o kousíček dál byly potraviny, a ty byly tedy mnohem větší a levnější než zmiňovaná benzínka. Ale to nevadí, poučili jsme se pro příště. :D
Po nákupu a posilnění jsme se snažili někudy dostat zpátky na cestu, kterou nám nabízela navigace, tu jsme ale po chvilce vypnuli a šli po vlastní ose a věřili, že trefíme. Vedlo nás to někudy lesem a potom okolo takových "zastrčenějších" domů a penzionů, a nakonec jsme vyšli hned u sedačkové lanovky. Tam už jsme se napojili na cestu přes zbytek města a autobusové nádraží a nakonec dorazili až k Mumlavským vodopádům.¨

Pohled na vodopády to byl vážně úchvatný, jediné co mě mrzelo je, že tam bylo tolik lidí. Nechápu, že se tam v té zimě chtělo tolika lidem. A to i lidem s malými dětmi na bobech a saních místo kočárku. Přece jenom nejsme my lidi až zas tolik líní. :)
Cestou zpátky jsme šli po opačném břehu řeky a vyšli opět kousek od autobusového nádraží, potom už jsme šli na nádraží přímo městem.
Cestu městem jsem vybrala hlavně já, protože jsem jako malá měla procházky tímto městem prostě ráda, tentokrát byla cesta ale spíš nepříjemná. Vyloženě jsme se museli prodírat skupinkami lidí, kteří nechtěli jít na stranu a neuhnuli ani o milimetr. Jako vážně?
Naštěstí ale davy lidí brzo zřídli, až jsme se nakonec ocitli na konci města zase úplně sami a pomalu začali vyšlapávat cestu na nádraží.
Kdyby měl někdo pocit, že ten kopec nahoru nevyjde, přes Harrachov až nahoru na nádraží jezdí autobus. :)
My šli ale hezky pěšky a užívali si opravdu hezkou cestu tím bílím rájem, který voněl po přírodě a čerstvém vzduchu.
Na nádraží jsme potom vešli dovnitř budovy, kde jsme se trochu ohřáli (i když na to, že byl všude sníh a teplota pod nulou, zima tam byla o dost menší než třeba v Liberci) než přijel vlak. Mimochodem na nádraží mají i malou restauraci (spíš takový bufet), takže pokud je vlak v nedohlednu, nebo má třeba zpoždění, určitě zde můžete strávit příjemný zbytek výletu.
Cesta zpátky už nám potom příjemně utíkala, pili jsme čaj z termosky, já si ohřívala promrzlé nohy, a u toho všeho jsme plánovali, co budeme dělat zbytek Silvestra.


Shrnutí: Tento výlet mi přijde super hlavně proto, že se dá absolvovat v jakémkoliv ročním období. Také kvůli tomu že se dá do Harrachova dostat autem, vlakem i autobusem. Další výhodou je to, že v Harrachově můžete zůstat i více dní a udělat si více výletů v okolí. A to nejlepší a nejhezčí na tom asi je ta příroda a ten pocit, že jste na horách. :)

Fotky: Jan Šmudla