Prvok, Šampón, Tečka a Karel jsou čtyři "staří" kamarádi z gymplu, kteří se po delší době všichni společně setkávají na třídním srazu. V té době je jim okolo 40-ti let a jejich životy se začínají ubírat jiným směrem, než by si přáli. V opilosti proto vymyslí hru, při které si chtějí dokázat, že ještě nejsou tak úplně "na odpis". Díky této hře, při které si zkusí například celý den mluvit pravdu, prožijí spoustu perných ale i zábavných chvilek a jejich životní situace nabírají nových obrátek.

Víc z děje vám neprozradím. Vzato vám ale řeknu svůj názor, na tuto knihu z pera Patrika Hartla.
Hned na začátek bych chtěla podotknout, že knížka je určitě určena starší věkové kategorii, než jsem já. Nejlépe asi věkové kategorii, ve které se nachází právě hlavní postavy. A to hlavně z důvodů toho, že člověk jejich věku se mnohem lépe vžije do situace hlavních postav a s některými situacemi se třeba ztotožní. A taky, pokud je takový člověk se svým životem ne moc spokojený a má pocit, že mu "ujel vlak", nebo přemýšlí nad tím, že se jeho život mohl ubírat úplně jiným směrem, tahle knížka mu dodá sebevědomí, že v tom není sám a že nic není tak úplně ztraceno.
Já jsem se do hlavních postav se svými 18-ti roky moc nevžila, a proto mi knížka ani nepřipadala tolik dobrá. Trochu mi to připomínalo Halinu Pawlowskou, kterou čtu ráda, ale tohle nebylo prostě tak vtipné. Někdy byla knížka spíše smutná než vtipná...
Myslím, že nám tím vším chtěl prostě spisovatel dát ochutnat, jaký je život. Někdy veselý, někdy smutný, někdy nudný a někdy plný až neuvěřitelných zvratů.
Já osobně bych o knize řekla: "Neurazí, ale ani nepotěší". Přesto si ale myslím, že spisovatel má jistý potenciál, a pokud se nepletu, tahle kniha byla teprve jeho prvotina. Určitě dám tedy spisovateli ještě šanci a svoje nespokojení z části opravdu připíšu svému věku. A kdo ví, možná se k této knížce ještě ve 40-ti vrátím... :)