Inspiration of my life

Po čtyřech měsících konečně lookbook na moje teď už ne moc nové botky. Trvalo to, ale nakonec jsem se k tomu přece jen dostala. A to je hlavní ne? :D
V článku najdete 3 kombinace oblečení, které k reebokům nosím a které se mi nejvíc líbí. Takže se těšte na spoustu fotek, hlavně spoustu fotek bot, samozřejmě. Kromě toho krátký komentář k tomu, kde jsem k botám přišla, jak mi jsou pohodlné a tak podobně. Tak pojďme na to. :)

Na začátek tedy něco o těchto teniskách
Boty mám z Footshopu a jejich cena byla přibližně 2 500 korun. Já jsem si je ale nekupovala, vyhrála jsem je v soutěži na instagramu. Takže určitě na instagramu soutěžte taky. :)
Botky jsou tedy bílé, se stříbrnými prvky nad patou. Velikost mám 37. Vždycky jsem si kupovala boty velikosti 38, za poslední rok se mi ale nejspíš scvrkly nohy na 37. Taky to nechápu. Ale na footshopu jsem si koupila už druhé boty velikosti 37 a sedí mi fakt dobře. Takže před objednáváním bot doporučuji buď vyzkoušet v nějaké kamenné prodejně anebo nohy pořádně přeměřit. Ať je pak nemusíte vracet. :)
Boty mi přišly celkem rychle a po otevření krabice na mě koukali roztomilé, nádherně bílé boty. Přísahám, že jsem je první měsíc nechtěla moc nosit, protože jsem se bála, abych je nezničila. Navíc se mi do nich ze začátku špatně dostávalo, protože byly úzké. Pokud to tak ale s botami budete mít taky, zachovejte klid. Pokud vám jsou boty na délku dobré, šířka se nakonec sama roztáhne a upraví vaší noze. Teda alespoň mě to tak vždycky fungovalo.
K "roztáhnutí" bot jsem si ale nevybrala úplně dobrou příležitost. Vzala jsem si je totiž v létě do letadla. Nadělala jsem s nimi sice opravdu hodně parády ale po celodenním transportu autem, letadlem a autobusem jsem necítila nohy. Po probuzení v letadle jsem dokonce chvíli myslela, že nohy nemám. Tak na to opatrně. :D
Jinak jsem ale celkově s botami spokojená, nosím je docela často. To znamená téměř vždy, když neprší a není všude bláto. Což v Liberci není zas tak úplně často ale přesto si myslím, že jsem je unosila už docela dost.
Bílých bot se není třeba bát. Stačí, když si dáváte pozor, kam si je berete a jestli právě zrovna třeba neprší a všude není bláto. Tyhle reeboky se ale opravdu dobře myjí a tak je mám pořád docela hezky bílé. Za mě jsou tedy boty super, a pokud o nějakých takových také přemýšlíte, tak tyhle vám můžu určitě doporučit. :)

A teď už tedy k fotkám. První outfit bude letní, což už se teď na podzim příliš nehodí, ale v létě se zase hodit bude. :) Druhý outfit je také spíše do letních dní, ale já ho plánuji ještě nosit občas někam do teplých prostor, například někam na kávu nebo na nákupy.
Poslední outfit se podle mě hodí přesně do těchto studenějších dní, tak se nechte inspirovat. :)
Ke všem outfitům budu uvádět také obchody, kde jsem jednotlivé kousky oblečení koupila, takže pokud se vám něco z oblečení líbit, můžete se inspirovat i v tomto směru. :)

Outfit 1
Šaty - HM
Džínová bunda - House
Lenonky - Aliexpress
Stříbrný řetízek - Zlatnictví

Lokalita: Nádraží Chotyně
Fotil: https://www.instagram.com/jan_smudla/

První, co mě napadlo při pohledu na tenisky, byla kombinace s nějakými mými šaty. Nejvíce se k teniskám hodily právě tyto pruhované, v černobílé kombinaci. V kombinaci s džínovou bundičkou a slunečními brýlemi na mě tento outfit působí "městsky" ale zároveň pohodově. Takto oblečenou mě tedy v létě nejspíš budete moci potkat v ulicích Liberce, na terase nějaké kavárny nebo s batohem přes rameno směr škola.

Sedíme si takhle s Honzou v knihovně a rozebíráme obálku posledního dílu Harryho Pottera, když v tom mě přítel upozorní na zajímavě vypadající knihu v nejbližším regálu. Mžourám tedy do regálu a hledám něco, na čem je napsáno "1000 věcí, co mě serou". Když to uvidím, zbystřím. Jdu tedy blíže k regálu a vysvobozuji knihu z obležení dalších knih. Posadím se s ní zpět k Honzovi a začnu polohlasně předčítat namátkově nalistovanou ?povídku?

Šunkový nářez - Charles Bukowski

R.U.R. - Karel Čapek
Tohle se četlo samo.
R.U.R. mi přijde nadčasové a velmi dobře a srozumitelně napsané. Ani nevím, co k tomu mám ještě psát. Čapek je prostě skvělá volba. V hodinách češtiny se o něm mluví víc než dost a tudíž o autorovi vždycky dokážete něco říct. A Čapkova díla se navíc prostě dobře čtou a dobře se o nich mluví. :)

Bílá nemoc  - Karel Čapek
K Bílé nemoci už asi ani není co dodávat, vše o tom, že Čapek je skvělá volba, jsem uvedla výše. Tak snad dodám jen to, že jsem obě knihy měla přečtené během týdne.

Prima sezóna - Josef Škvorecký
Tady se dostáváme k mé úplně nejoblíbenější knize vůbec. Prima sezónu jsem přečetla několikrát a vždycky mě to strašně bavilo. Takže tady není co řešit. :)

Rozmarné léto - Vladislav Vančura
Rozmarné léto se mi tedy rozhodně nečetlo dobře. Vančurův styl psaní je velmi specifický. Výběrem slov a větnou skladbou se snaží do svých děl promítnout staročeštinu. Děj je tedy pro něj v těchto případech až na druhém místě. Pokud si ale věříte a jste ve čtení alespoň trochu zběhlí, Vančura není až tak špatná volba. Mně se navíc přečtení Rozmarného léta nakonec opravdu vyplatilo, protože u jarního "didaktického" testu z ČJ se objevil právě úryvek z této knihy. Měla jsem tedy při psaní "didakťáku" pár minut na víc, protože jsem si úryvek už znovu nemusela číst a jen jsem odpověděla na otázky.
Na druhou stranu se ale přiznám, že i když jsem původně měla v povinné četbě napsanou ještě Markétu Lazarovou, tak jsem ji nakonec vyškrtla a nahradila Otou Pavlem, protože se mi už nic od Vančury číst nechtělo.

Báječná léta pod psa - Michal Viewegh
Tato kniha se mi do povinné četby dostal jen takovým hezkým omylem. Jednoduše jsem si knihu půjčila od spolužáka, protože jsem se nudila o přestávce. Nakonec jsem se ale do knihy taky začetla, že jsem si ji šla půjčit do knihovny a po přečtení ji zařadila i na svůj seznam maturitní četby. Knihu tedy můžu určitě doporučit. Při čtení ani při učení na maturitu jsem nenašla žádný zádrhel nebo problém.


Bylo nás pět - Karel Poláček
V tomto článku jsou vlastně jen knihy, které bych ve směs k maturitě doporučila. Ani Bylo nás pět od Karla Poláčka není výjimkou. Protože přiznejme si, kdo neviděl seriál Bylo nás pět? Já ho viděla hned několikrát a tolik si ho jako malá oblíbila, že mi nakonec rodiče koupili i knihu. Ani ta nezklamala a nakonec se hodila i k té maturitní četbě. O Poláčkovi si navíc myslím, že by si zasloužil, aby o něm měl každý maturant alespoň malé povědomí.

Zlatí úhoři - Ota Pavel
S Otou Pavlem myslím při čtení, ani při čtenářském deníku, ani přímo při maturitě není žádný problém. Čtení je to v zásadě docela příjemné a zábavné a navíc je to docela hubená knížka. Takže určitě doporučuji.

Smrt krásných srnců - Ota Pavel
A když si člověk přečte Zlaté úhoře a rozhodne se v češtině maturovat z Oty Pavla, tak asi není úplně od věci si vzít i Smrt krásných srnců. Nejenže vám odpadne učení o autorovi, protože to už se budete učit u "úhořů", navíc vám také pomocí knih Ota Pavel tak trochu nastíní svůj život. No, a kromě toho, jak už jsem psala, není to špatné čtení a kniha není moc tlustá. Mně osobně knížka Smrt krásných srnců opravdu bavila a měla jsem ji přečtenou během pár dní.

Doufám, že se vám oba články líbily. Možná jsem to vzala až moc z hlediska "Jak dobře se vám z knihy bude maturovat a co je pro vás nejjednodušší volba". No, možná o to tady ale právě asi šlo. Nevím, jak je to na jiných středních školách, ale mně na čtení až tak moc času nezbývalo. Proto pro mě bylo lepší zvolit jednodušší tituly, u kterých jsem věděla, že je zvládnu do konce čtvrtého ročníku dočíst a úspěšně z nich odmaturovat.

Každopádně kromě toho, že mě většina vybraných knih bavila, tak bych chtěla ještě říct, že každý spisovatel, kterého máte v maturitní četbě, nějakým způsobem přispěl a ovlivnil naší literaturu. Ať si tedy ke čtení vyberete cokoliv z povinné četby, vždycky by vám kniha měla něco dát. Tak to tak berte a čtěte všechno, co vás z této četby zaujme. On třeba Vančura nepsal knihy zrovna tak, že se dobře čtou, ale stejně to považuji za umění a zrovna jeho si vážím natolik, že si tu Markétu Lazarovou stejně přečtu. A přečtu si i další knihy od Čapka a dokonce dám ještě šanci i tomu Máchovi. Jen jsem to prostě nějak na střední mezi všemi těmi projekty, rýsováním, počítáním a učením o betonu nestíhala.