No a já když něco začnu číst, tak už to prostě musím dočíst celé. A tím celé myslím celou knihu. Takže je asi jasné, co jsem posledních čtrnáct dní dělala ve chvílích volného času. A co je to teda těch 1000 věcí, co mě serou a jak se mi to líbilo? Pro ukojení zvědavosti pokračujte ve čtení.

Do ruky se mi zatím dostala pouze první z pěti knih. Na této první knize pracovali Achjo Bitch a Attila, Bič Boží. Pokud jsem to dobře pochopila, tak na některých dalších knihách pracuje ještě jeden autor. Ale jak už jsem psala, k těm dalším knížkám jsem se ještě nedostala. Budu se tedy zabývat hlavně tou první knihou, kde je prvních 200 věcí, co tyhle dva lidi/autory serou.

První díl byl vydán v roce 2011 a psaní "hejtů" začalo ještě o něco dříve, tudíž se autoři zmiňují o věcech z této doby. Rok 2011 sice není tak dávným a každý, kdo čte tento článek, byl v roce 2011 určitě už na světě. A určitě si i umí alespoň trochu vybavit, co v tomto roce dělal nebo jak takový rok vypadal. Přesto pokrok, technika, showbiznis a prostě všechno jde dopředu a všechno se mění. Někdy si to ani neuvědomujeme, ale je to tak. Proto věci, co nás v roce 2011 srali už nás možná ani tak neserou. Možná nás neserou už vůbec. Možná nás serou pořád stejně nebo ještě trochu víc. Ale stejně, jak říkám, doba se mění a mě tedy v roce 2011 srali možná tak domácí úkoly, písnička od Katy Perry - Hot and Cold, která byla už úplně oposlouchaná, ale stejně ji pořád hráli. Taky mě určitě sralo uklízení v pokoji, učitelka, co chtěla, abych dělala ty domácí úkoly a přezouvání bot v šatně. Ale co mě určitě nesralo, jsou třeba poslední objednávky v hospodě nebo parkovací karty na Praze 7.

Tím vám chci říct, že ne všechno v knize je aktuální a tudíž se s tím čtenář příliš neztotožní. Já už prostě nedokážu uznaně přikyvovat u hejtu Láska v housce, protože Lásku v housce už prostě v rádiu nehrají. Na druhou stranu, najdete zde i spoustu hejtů, které nejspíš ani nemají datum spotřeby. U hejtu Mrňavý psi nebo Lidé od koní jsem souhlasně přikyvovala tak, že mi málem upadla hlava.

Kromě data spotřeby u některých hejtů mi vadily ještě některé výrazy slov, anglická slova a td. Prostě se mi to někdy nečetlo tak úplně dobře. A taky mě štvalo, že je tam hodně hejtů, týkajících se kouření. Na druhou stranu autor si dobře odůvodnil tyto hejty tím, že to sice občas není čtení pro nekuřáky, ale mi na rozdíl od nich třeba alespoň nebudeme mít rakovinu plic. Ale kdo ví?!

Co se mi na knížce naopak líbilo? No hlavně ten nápad. Říkala jsem si, že bych si snad taky mohla začít psát svoje "co mě sere". Každopádně po přečtení knihy ze mě všechen vztek tak nějak vyprchal. Možná si můj jindy naštvaný mozek uvědomil, že naštvanej je někdy každej a že je naštvanej i za mnohem hloupější věci, než jsem naštvaná já. Tato kniha pro mě tedy byla takovou antistresovou pomůckou? No, kdo ví. Každopádně mi to pomohlo víc, než třeba antistresové omalovánky. Zajímavé.

Všechno bych to tedy shrnula tak, že 1000 věcí, co mě serou by vůbec neuškodil upgrade. A že když na tyto knihy budete pohlížet s nadhledem, nejspíš to není tak úplně špatné čtení. Co třeba na záchod? Nebo někam do tramvaje či metra? Naštve vás zpoždění, nebo třeba nějaký vzteklý důchodce, přečtete si jednu dva hejty a máte zase klid na duši. Prostě si tu zlost vybil někdo za vás. Není to super? Já bych řekla, že pokud zrovna nemáte na práci důležitější věci, tak určitě jo.

Ps.: Doufám, že mi omluvíte to jedno v článku hojně používané, trochu sprostější slovo. Snad chápete, že si to tento článek víc než vyžadoval. :D :)