Šunkový nářez - Charles Bukowski

R.U.R. - Karel Čapek
Tohle se četlo samo.
R.U.R. mi přijde nadčasové a velmi dobře a srozumitelně napsané. Ani nevím, co k tomu mám ještě psát. Čapek je prostě skvělá volba. V hodinách češtiny se o něm mluví víc než dost a tudíž o autorovi vždycky dokážete něco říct. A Čapkova díla se navíc prostě dobře čtou a dobře se o nich mluví. :)

Bílá nemoc  - Karel Čapek
K Bílé nemoci už asi ani není co dodávat, vše o tom, že Čapek je skvělá volba, jsem uvedla výše. Tak snad dodám jen to, že jsem obě knihy měla přečtené během týdne.

Prima sezóna - Josef Škvorecký
Tady se dostáváme k mé úplně nejoblíbenější knize vůbec. Prima sezónu jsem přečetla několikrát a vždycky mě to strašně bavilo. Takže tady není co řešit. :)

Rozmarné léto - Vladislav Vančura
Rozmarné léto se mi tedy rozhodně nečetlo dobře. Vančurův styl psaní je velmi specifický. Výběrem slov a větnou skladbou se snaží do svých děl promítnout staročeštinu. Děj je tedy pro něj v těchto případech až na druhém místě. Pokud si ale věříte a jste ve čtení alespoň trochu zběhlí, Vančura není až tak špatná volba. Mně se navíc přečtení Rozmarného léta nakonec opravdu vyplatilo, protože u jarního "didaktického" testu z ČJ se objevil právě úryvek z této knihy. Měla jsem tedy při psaní "didakťáku" pár minut na víc, protože jsem si úryvek už znovu nemusela číst a jen jsem odpověděla na otázky.
Na druhou stranu se ale přiznám, že i když jsem původně měla v povinné četbě napsanou ještě Markétu Lazarovou, tak jsem ji nakonec vyškrtla a nahradila Otou Pavlem, protože se mi už nic od Vančury číst nechtělo.

Báječná léta pod psa - Michal Viewegh
Tato kniha se mi do povinné četby dostal jen takovým hezkým omylem. Jednoduše jsem si knihu půjčila od spolužáka, protože jsem se nudila o přestávce. Nakonec jsem se ale do knihy taky začetla, že jsem si ji šla půjčit do knihovny a po přečtení ji zařadila i na svůj seznam maturitní četby. Knihu tedy můžu určitě doporučit. Při čtení ani při učení na maturitu jsem nenašla žádný zádrhel nebo problém.


Bylo nás pět - Karel Poláček
V tomto článku jsou vlastně jen knihy, které bych ve směs k maturitě doporučila. Ani Bylo nás pět od Karla Poláčka není výjimkou. Protože přiznejme si, kdo neviděl seriál Bylo nás pět? Já ho viděla hned několikrát a tolik si ho jako malá oblíbila, že mi nakonec rodiče koupili i knihu. Ani ta nezklamala a nakonec se hodila i k té maturitní četbě. O Poláčkovi si navíc myslím, že by si zasloužil, aby o něm měl každý maturant alespoň malé povědomí.

Zlatí úhoři - Ota Pavel
S Otou Pavlem myslím při čtení, ani při čtenářském deníku, ani přímo při maturitě není žádný problém. Čtení je to v zásadě docela příjemné a zábavné a navíc je to docela hubená knížka. Takže určitě doporučuji.

Smrt krásných srnců - Ota Pavel
A když si člověk přečte Zlaté úhoře a rozhodne se v češtině maturovat z Oty Pavla, tak asi není úplně od věci si vzít i Smrt krásných srnců. Nejenže vám odpadne učení o autorovi, protože to už se budete učit u "úhořů", navíc vám také pomocí knih Ota Pavel tak trochu nastíní svůj život. No, a kromě toho, jak už jsem psala, není to špatné čtení a kniha není moc tlustá. Mně osobně knížka Smrt krásných srnců opravdu bavila a měla jsem ji přečtenou během pár dní.

Doufám, že se vám oba články líbily. Možná jsem to vzala až moc z hlediska "Jak dobře se vám z knihy bude maturovat a co je pro vás nejjednodušší volba". No, možná o to tady ale právě asi šlo. Nevím, jak je to na jiných středních školách, ale mně na čtení až tak moc času nezbývalo. Proto pro mě bylo lepší zvolit jednodušší tituly, u kterých jsem věděla, že je zvládnu do konce čtvrtého ročníku dočíst a úspěšně z nich odmaturovat.

Každopádně kromě toho, že mě většina vybraných knih bavila, tak bych chtěla ještě říct, že každý spisovatel, kterého máte v maturitní četbě, nějakým způsobem přispěl a ovlivnil naší literaturu. Ať si tedy ke čtení vyberete cokoliv z povinné četby, vždycky by vám kniha měla něco dát. Tak to tak berte a čtěte všechno, co vás z této četby zaujme. On třeba Vančura nepsal knihy zrovna tak, že se dobře čtou, ale stejně to považuji za umění a zrovna jeho si vážím natolik, že si tu Markétu Lazarovou stejně přečtu. A přečtu si i další knihy od Čapka a dokonce dám ještě šanci i tomu Máchovi. Jen jsem to prostě nějak na střední mezi všemi těmi projekty, rýsováním, počítáním a učením o betonu nestíhala.