Inspiration of my life

Ještěd je asi největší dominanta Liberce a možná severních Čech vůbec.
Kdykoliv se odněkud vracím domů, vítá mě z dálky ta velká špičatá stavba, která připomíná vesmírnou loď. Stavba, která předčila svoji dobu.


Výlet na Ještěd
Poslední dobou jsem opravdu hodně zpohodlněla. Často se vymlouvám že na to abych šla ven je moc zima, jsem moc unavená, mám málo času,...
Minulý týden mi napsal kamarád, jestli nechci jít na Ještěd. Opakoval se stejný scénář. "Je moc zima. Vždyť na Ještědu je ještě sníh! Cože, pěšky? To bych neušla. Mám kašel, budu akorát nemocná. Dneska už to stejně nestíháme...."
Ale to by nebyl Radim (tak se jmenuje ten kamarád), aby mě nakonec nepřemluvil.
A tak jsme po půl hodině domlouvání vyrazili. Byla jsem opravdu hodně skeptická a od výletu jsem nic nečekala. Hlavně ať už jsem zas doma v teple.
V Liberci u nádraží jsme se sešli ještě s jedním kamarádem. Kluci samozřejmě chtěli jít pěšky už od nádraží, no nakonec jsme přece jen pod Ještěd dorazili tramvají.
Zatím bylo všechno v pohodě, až jsem se divila. Můj kašel záhadně zmizel a zima taky nikde.
Domluvili jsme se, že nepůjdeme pěšky na Ještěd přímo pod lanovkou, ale půjdeme na Pláně pod Ještědem a odtamtud potom na Ještěd.
Hned na začátku jsme museli projít kolem lanovky, kde byla samozřejmě spousta lyžařů. No, připadala jsem si trochu nepatřičně v kabátě a bez lyží.
Za chvilku jsme ale chumlování lyžařů přešli a vstoupili do lesa. Chvilku byla cesta dobrá, ale čím jsme šli výš, tím se nám (hlavně mě) to podkluzovalo pod zmrzlým sněhem. Nakonec už jsem co chvilku padala a na poslední chvíli se zachytávala všeho, co by mě od pádu mohlo zachránit.


Nedovedete si to snad ani představit. Ten strmý a dlouhý kopec nahoru, který je celý zasněžený tak, že jste se buď propadali v závějích, nebo každou chvíli padali a sjížděli zase o kus dolů. No to byl nápad...
Nakonec se ale les přeci jenom rozestoupil a my se ocitli u chaty na pláních. Sluníčko svítilo a mě bylo v tu chvíli nádherně. Připadala jsem si prostě jako někde na horách. (Jasně, byla jsem na horách, ale já jsem nikdy předtím Ještěd jako hory nebrala.)

Když jsme se porozhlédli, čekala nás další cesta, tentokrát už ale jen mírně do kopce.
Potkávali jsme lyžaře i sáňkaře a netrvalo dlouho, když se před námi konečně objevila špička Ještědu.
Ještě než jsme k němu došli, jsme vyšplhali na menší skalku, která byla po cestě. Přála bych vám všem vidět ten výhled. Celý Liberec jako na dlani.

Kluci pak na Ještěd vylezli někudy po dalších skalkách, já jsem šla ale raději po silnici.
Nahoře jsme se sešli, prohlíželi si další výhledy přímo z Ještědu na Liberec a potom jsme si šli dát občerstvení do bufetu.
Když jsme se dostatečně občerstvili, čekala nás cesta dolů z Ještědu a domů. Pomalu už začalo zapadat sluníčko a lyžaři začali mizet z kopců. Vyšli jsme tedy směrem k lanovce s  tím že, půjdeme rovnou dolů po lyžarské sjezdovce (lyžaři už tam žádní nebyli).
Nedá se to ani popsat, jsou to prostě chvíle na které potom vzpomínáte a vyprávíte si je mezi sebou. Kdo s vámi ale nebyl, nepochopí to.
Prostě jsme se všichni tři rozeběhli po té strmé sjezdovce dolů. Bořili jsme se do sněhu a padali. Dělali salta, kotrmelce a váleli sudy. Prostě jsme šílely. Na chvilku jsme za sebou nechali svět a  letěli napříč adrenalinu, slunce za zádama.

Tímto vyprávěním jsem vám chtěla říct, že bychom se neměli pořád držet stereotypů a prostě jednou udělat něco co normálně neděláme. Překonat svojí lenost, nebo strach, nebo pohodlnost a prostě jít.
Spontánní akce a výlety jsou nejlepší. Nic od nich nečekáte a nic neplánujete. Tudíž vás nic nezklame, ale spíš všechno nadchne. Poznáte nové lidi nebo nové věci. Vytvoříte si novou nezapomenutelnou vzpomínku. A můžete si stokrát říkat že, vám nevadí, že nezažíváte nic nového a bláznivého, ale když už to prožíváte, jste šťastní.

Dalším místem, o které se s vámi chci podělit, je Liberecká přehrada.

Animovaná pohádka o vyspělých zvířatech, která žijí ve městě Zootropolis.
Heslem tohoto města je "Každý může být tím, kým chce být." Ale i přes toto heslo je město ještě stále plné předsudků.
Do města přijíždí králičice, která si chce splnit svůj sen a být policistkou. Místo opravdových vzrušujících případů ale musí řešit pochůzky a parkování, právě kvůli předsudkům, že je to prostě jen malý králík.
Ona se ale nevzdává, a když se ve městě objeví zvláštní případ několika zmizení, neváhá záhadě přijít na kloub.

Prostě pohádka jak má být. Děti určitě nezklame. Ale co nás, "větší a dospělejší diváky" ?
No mě tedy film opravdu nezklamal a dokonce bych ho řádila k jedněm z nejpovedenějších animáků vůbec. Bude těžké ho překonat. A proč vlastně?
Film už na první pohled zaujme právě svojí hezkou animací. Spousta veselých, ale ne křiklavých barev.
Další věcí je originalita. Tvůrci přišli s něčím úplně novým.
Poslední dobou vidím všude filmy, které jsou pokračováním na něco jiného. Doba ledová díl 1000 a Angry birds (což je vlastně hra na telefon)... Samozřejmě, nemusejí to být špatné filmy. Ale já stejně vždycky mnohem radši ocením něco nového.
Film navíc nemá úplně primitivní děj. Je tedy předvídatelné, že to bude happy end, ale díky zajímavé zápletce jsem byla chvilkami pěkně napjatá.
Další věcí, co se mi na filmu líbila je ta, že zvířata v Zootropolis mají lidské vlastnosti. (Vlastně se mi u filmu i pár známých vybavilo.) Proto nakonec z filmu plyne i takové to ponaučení a motivace jako "Buď tím kým chceš být,  nevzdávej to, neměj předsudky... "
No a nakonec to bylo všechno právě i díky spojením lidských a zvířecích vlastností dost vtipné. Ps.: Počkejte si na úplný konec filmu, ten totiž rozesmál celý sál včetně dospělých i těch nejmenších.
Já osobně film doporučuji a dala bych tomu plný počet bodů. Moc jsem od filmu neočekávala a i proto jsem tolik nadšená.



Zdroj obrázku: http://fandimefilmu.cz/clanek/7651-recenze_zootropolis

Tentokrát bych vám chtěla vyprávět o Sloních kamenech (oficiální název je Bílé kameny).

Nemám nijak stanovené, kdy který článek vyjde, ani nemám žádné pravidelné dny. Vydávám a píšu články prostě podle času a podle toho, kolik zajímavých věcí bych vám chtěla napsat. Jeden datum bude ale vždycky jistý. První den v měsíci vždycky vyjde článek s tématem "Co jsem si za minulý měsíc koupila.."
Snad vás tento typ článků bude bavit, najdete v něm inspiraci, možná navštívíte nějaký nový obchod, nebo si uděláte obrázek co kde prodávají a tak dále a tak dále.. :)
Nákupy za únor nebudou nijak rozsáhlé, protože mi přišlo, že zimní kolekce v obchodech je dávno pryč, ale tu jarní ještě zdaleka nikde neprodávají.  Tak to alespoň dneska nebude nijak dlouhé na čtení. :)