Přidávám články o tom, co jsem si koupila, kde jsem byla na výletě nebo co jsem zrovna četla, ale už mnohem méně píšu o vlastních zážitcích z různých akcí. Listování se C. D. Paynem byl pro mě ale tak velkým a významným zážitkem, že se o něj s vámi chci podělit.
Co je to vlastně listování?
Listování je scénické čtení.
Pokud bych to měla popsat vlastními slovy podle toho, co jsem viděla, tak jde vlastně o to, že lidé/"předčítači"/herci čtou vybrané úryvky z knížky a přitom se snaží danou pasáž zahrát.
Je to vlastně, jako byste byli v divadle, akorát herci by neměli scénář ale knihu, nepamatovali by si svoje dialogy nazpaměť a tak by je četli. To co je v uvozovkách říkají herci nahlas, to co v uvozovkách není, se snaží zahrát.
Turné v hajzlu 2 v Ústí nad Labem
Na Listování a celé tohle turné jsem narazila jen náhodou, protože jsem z dlouhé chvíle začala googlovat, kdy byl naposledy C. D. Payne v česku. Věděla jsem, že tu někdy byl a říkala jsem si, kdy to bylo a co tady vlastně všechno dělal a jak se mu v česku líbilo a td.
No a světe div se, tento americký spisovatel zrovna přijížděl do Česka jako host právě zmíněného listování. Nejdřív jsem z toho měla strašnou radost a říkala jsem si, že ho prostě musím vidět. Potom mě popadl panika, protože jsem zjistila, že většinu měst, kde bych ho mohla potkat, mám pěkně z ruky. Nejvíc v úvahu připadala Praha, datum se ale kvůli přijímačkám na VŠ zas tak moc nehodil. Přítel mě ale pořád přemlouval a říkal, že bych ho určitě měla vidět a že to určitě bude fajn a že pojedeme kamkoliv, když to bude nutné. A tak jsme nakonec vybrali Ústí nad Labem, protože to byly "pouhé" dvě hodiny rychlíkem z Liberce.
V den odjezdu jsem byla pěkně nervózní a říkala jsem si, jaké to bude, vidět svého nejoblíbenějšího spisovatele, člověka, který mi úplně změnil pohled na literaturu a asi už napořád do mě svým rukopisem vryl prohnaného Nicka Twispa a ještě prohnanější Sheeni Saundersovou.
Před nástupem do rychlýku vystřídala nervozita ještě větší nervozitu. Bála jsem se, že třeba v Liberci nestihneme přestoupit. Nakonec jsme ale všechno v pohodě stihli a cesta mohla začít.
Cesta byla vlastně strašně fajn, protože jsme jeli povětšinou přírodou a tak jsme mohli pozorovat krásy Česka pěkně pohodlně z vlaku.
Když jsme do Ústí dorazili, měli jsme ještě docela dost času a tak jsme se procházeli městem.
Trochu jsme se zapomněli v Mc Donaldu a do knihovny jsme i přes časovou rezervu nakonec docela dost pospíchali. Prostě klasika. :)
Když jsme dorazili do knihovny, čekal nás ještě pěkný kus cesty pěkně po schodech nahoru do přednáškového sálu. Vysvětlete mi, proč někdo navrhl knihovnu tak, aby se knihomolové museli vláčet po schodech? My přece nejsme žádní sportovci,... :D
V přednáškovém sále už samozřejmě byla ta nejlepší místa zabraná, ale nakonec jsme si stejně sedli tak, že jsme docela dobře viděli.
Téměř hodinu jsme si užívali čtení Jiřího Resslera a Věry Hollé. Ti se pustili hned tří knih, Mládí v hajzlu, Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla a Zázrak v plechovce. A musím říct, že mě to opravdu bavilo. Slyšet svoje oblíbené knihy i od někoho jiného, než jen od svého hlasu v hlavě bylo zvláštní ale zároveň i zajímavé. Vlastně jsem některé pasáže začala vnímat docela jinak.
Víc než čtení mě ale bavil samotný rozhovor se C. D. Paynem, který přišel odpovídat na naše otázky hned po představení. Upřímně jsem ani nečekala, že bude na některé otázky tak vtipně, jak odpovídal. Celou dobu se hodně usmíval a působil opravdu sympaticky. Navíc nám pověděl něco málo i o své nové knize, která by v česku mohla vyjít možná za rok.
Po rozhovoru proběhla ještě autogramiáda a focení. I tady byl C. D. Payne dost milý a vstřícný, zároveň na něm už ale byla znát i únava z přejíždění od města k městu.
Celkově bych celé Listování zhodnotila opravdu pozitivně a určitě vám můžu doporučit se nějaké takové akce zúčastnit. Je to skvělá příležitost být knihám a literatuře celkově zase o něco blíž. Zároveň je to i zajímavý kulturní zážitek a hlavně máte možnost potkat zajímavého autora.
Mám ale i pár věcí, co bych vytkla. Jsou to jen drobnosti, které se netýkají samotného zážitku, ale spíš organizace. Je velká škoda, že organizátoři vybrali pro turné právě taková města, jaká vybrali. Věřím, že v tom určitě byl nějaký systém nebo logika, ale proč nebylo turné i v Liberci a podobných městech? Většina měst pro mě byla úplně nedostupná.
Potom mě trochu mrzelo, že zatím co jiná města měla vstup za 50 korun, v Ústí si za to řekli 120. Mě to zas tolik nevadilo, hlavně že jsem C. D. Payna mohla vidět, ale stejně, od čeho se odvíjela cena vstupného a proč nebylo vstupné všude stejné?
A do třetice, já vím, že v rámci turné chtěli stihnout co nejvíce měst, ale ta únava byla na samotném autorovi dost znát. Jak si to potom vůbec on sám může užít?
Jsou to vlastně opravdu jen drobnosti a na tuhle akci budu ještě dlouho vzpomínat a jsem strašně ráda, že se vůbec něco takového povedlo uskutečnit. Dokonce doufám, že to nebylo moje poslední Listování, ale také doufám, že kvůli němu nebudu muset zase strávit celkově 4 hodiny ve vlaku, i když i ve vlaku to bylo nakonec docela fajn. :)
První dvě fotky jsem si "půjčila" z tohoto odkazu: http://www.listovani.cz/galerie/fotogalerie/item/turne-v-hajzlu-v-olomouci.html a jsou z Turné v hajzlu 2 v Olomouci.
Pokud bych to měla popsat vlastními slovy podle toho, co jsem viděla, tak jde vlastně o to, že lidé/"předčítači"/herci čtou vybrané úryvky z knížky a přitom se snaží danou pasáž zahrát.
Je to vlastně, jako byste byli v divadle, akorát herci by neměli scénář ale knihu, nepamatovali by si svoje dialogy nazpaměť a tak by je četli. To co je v uvozovkách říkají herci nahlas, to co v uvozovkách není, se snaží zahrát.
Turné v hajzlu 2 v Ústí nad Labem
Na Listování a celé tohle turné jsem narazila jen náhodou, protože jsem z dlouhé chvíle začala googlovat, kdy byl naposledy C. D. Payne v česku. Věděla jsem, že tu někdy byl a říkala jsem si, kdy to bylo a co tady vlastně všechno dělal a jak se mu v česku líbilo a td.
No a světe div se, tento americký spisovatel zrovna přijížděl do Česka jako host právě zmíněného listování. Nejdřív jsem z toho měla strašnou radost a říkala jsem si, že ho prostě musím vidět. Potom mě popadl panika, protože jsem zjistila, že většinu měst, kde bych ho mohla potkat, mám pěkně z ruky. Nejvíc v úvahu připadala Praha, datum se ale kvůli přijímačkám na VŠ zas tak moc nehodil. Přítel mě ale pořád přemlouval a říkal, že bych ho určitě měla vidět a že to určitě bude fajn a že pojedeme kamkoliv, když to bude nutné. A tak jsme nakonec vybrali Ústí nad Labem, protože to byly "pouhé" dvě hodiny rychlíkem z Liberce.
V den odjezdu jsem byla pěkně nervózní a říkala jsem si, jaké to bude, vidět svého nejoblíbenějšího spisovatele, člověka, který mi úplně změnil pohled na literaturu a asi už napořád do mě svým rukopisem vryl prohnaného Nicka Twispa a ještě prohnanější Sheeni Saundersovou.
Před nástupem do rychlýku vystřídala nervozita ještě větší nervozitu. Bála jsem se, že třeba v Liberci nestihneme přestoupit. Nakonec jsme ale všechno v pohodě stihli a cesta mohla začít.
Cesta byla vlastně strašně fajn, protože jsme jeli povětšinou přírodou a tak jsme mohli pozorovat krásy Česka pěkně pohodlně z vlaku.
Když jsme do Ústí dorazili, měli jsme ještě docela dost času a tak jsme se procházeli městem.
Trochu jsme se zapomněli v Mc Donaldu a do knihovny jsme i přes časovou rezervu nakonec docela dost pospíchali. Prostě klasika. :)
Když jsme dorazili do knihovny, čekal nás ještě pěkný kus cesty pěkně po schodech nahoru do přednáškového sálu. Vysvětlete mi, proč někdo navrhl knihovnu tak, aby se knihomolové museli vláčet po schodech? My přece nejsme žádní sportovci,... :D
V přednáškovém sále už samozřejmě byla ta nejlepší místa zabraná, ale nakonec jsme si stejně sedli tak, že jsme docela dobře viděli.
Téměř hodinu jsme si užívali čtení Jiřího Resslera a Věry Hollé. Ti se pustili hned tří knih, Mládí v hajzlu, Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla a Zázrak v plechovce. A musím říct, že mě to opravdu bavilo. Slyšet svoje oblíbené knihy i od někoho jiného, než jen od svého hlasu v hlavě bylo zvláštní ale zároveň i zajímavé. Vlastně jsem některé pasáže začala vnímat docela jinak.
Víc než čtení mě ale bavil samotný rozhovor se C. D. Paynem, který přišel odpovídat na naše otázky hned po představení. Upřímně jsem ani nečekala, že bude na některé otázky tak vtipně, jak odpovídal. Celou dobu se hodně usmíval a působil opravdu sympaticky. Navíc nám pověděl něco málo i o své nové knize, která by v česku mohla vyjít možná za rok.
Po rozhovoru proběhla ještě autogramiáda a focení. I tady byl C. D. Payne dost milý a vstřícný, zároveň na něm už ale byla znát i únava z přejíždění od města k městu.
Mám ale i pár věcí, co bych vytkla. Jsou to jen drobnosti, které se netýkají samotného zážitku, ale spíš organizace. Je velká škoda, že organizátoři vybrali pro turné právě taková města, jaká vybrali. Věřím, že v tom určitě byl nějaký systém nebo logika, ale proč nebylo turné i v Liberci a podobných městech? Většina měst pro mě byla úplně nedostupná.
Potom mě trochu mrzelo, že zatím co jiná města měla vstup za 50 korun, v Ústí si za to řekli 120. Mě to zas tolik nevadilo, hlavně že jsem C. D. Payna mohla vidět, ale stejně, od čeho se odvíjela cena vstupného a proč nebylo vstupné všude stejné?
A do třetice, já vím, že v rámci turné chtěli stihnout co nejvíce měst, ale ta únava byla na samotném autorovi dost znát. Jak si to potom vůbec on sám může užít?
Jsou to vlastně opravdu jen drobnosti a na tuhle akci budu ještě dlouho vzpomínat a jsem strašně ráda, že se vůbec něco takového povedlo uskutečnit. Dokonce doufám, že to nebylo moje poslední Listování, ale také doufám, že kvůli němu nebudu muset zase strávit celkově 4 hodiny ve vlaku, i když i ve vlaku to bylo nakonec docela fajn. :)
První dvě fotky jsem si "půjčila" z tohoto odkazu: http://www.listovani.cz/galerie/fotogalerie/item/turne-v-hajzlu-v-olomouci.html a jsou z Turné v hajzlu 2 v Olomouci.
- 19:45
- 0 Comments
