Začátek školního roku byl opravdu hektický a celkově hodně náročný, teď už by to ale snad mohlo být lepší. 

A protože začal podzim a čas od času je venku opravdu pochmurné, chtěla bych vám napsat o knize, která je hodně profláknutá a většina z nás viděla i film, přesto v těchto dnech zabaví, rozveselí, nadchne a podle mě se dá číst klidně i víckrát. :)

Už podle názvu jste si mohli všimnout, že řeč bude o Papírových městech od známého autora Johna Greena.

Na začátek bych chtěla říct, že jsem nejprve viděla film a až potom četla knížku, takže to budu posuzovat z tohoto úhlu.

Co se týče filmu, nic moc jsem od toho nečekala. Ještě k tomu, když jsem předtím od Johna Greena četla Hledání Aljašky a viděla film, Hvězdy nám nepřáli.
Ani jedno z toho se mi moc nelíbilo a docela jsem na spisovatele zanevřela. O to větší pro mě bylo překvapení, když jsem viděla právě film Papírová města a opravdu mě to bavilo.
Ještě větší nadšení jsem potom měla z knížky.
Já osobně mám opravdu ráda, když hlavní roli v knížce má kluk. Líbí se mi prostě to vyprávění, které se točí hlavně okolo něj. Mám ráda klučičí myšlenky, které jsou racionálnější a tak nějak celkově méně "přeslazené".
Další věc co mám ráda je, když děj tak nějak pozvolně začne a dřív než si toho stačíte všimnout, jste do knížky pohlceni.
A tohle bylo přesně ono.
Papírová města je pohodová knížka, která má v sobě ale dost napětí na to, abyste ji nechtěli zavřít. A to hlavně v posledních kapitolách.
Bavilo mě přemýšlet nad indíciemi, které nechala Margo pro hlavního hrdinu Quentina, aby ji našel. Bavilo mě popisování přátelství mezi Quentinem a jeho kamarády. Ráda jsem s nimi vydala na dobrodružství a prožila s nimi výjimečné chvíle i strach o Margo a o odhalení její osobnosti. Navíc jsem se do knihy ještě více vžila kvůli tomu, že Quentin a jeho přátelé byli v maturitním ročníku a kromě hlavní dějové linie řešili i maturitní párty, zkoušky, ceremoniál a to, že je spousta věcí naposledy, protože to samé prožívám právě teď tak nějak i já.

Opravdu není nic, co bych knize vytkla a vřele vám ji doporučuji. Vezměte si ji na lavičku do parku pod stromy s barevným listím, nebo si udělejte ke knížce čaj, natáhněte si chlupaté teplé ponožky a nechte se unést do světa, kde kluk pro svoji lásku objede spoustu míst a utopí se ve spoustě veršů. Nechte se unést do světa, kde existuje tolik spontánní dívka, kterou bychom
alespoň na chvilku všechny chtěly být.